Otevřené ateliéry Praha

Gabriel Loci

Adresa

Ilaria Pavlovičová

Ilaria Pavlovičová studovala průmyslový design na ČVUT, kde se dostala k figurální kresbě, která se výrazně obtiskla do její tvorby.
Do svých obrazů figurativní promítá vlastní i obecné postoje k lidskému tělu a s pomocí abstraktních prvků do nich vkládá roviny intimity, svobody a sebereflexe.

Martin Jakub

Kontinuální docházkář magisterského programu Intermedia v kombinaci se sochou a prostorem, který se pohybuje na pomezí několika médií – od hudby, přes objekt a fotografii, až po organizaci vlastních eventů hlavně s přesahem do sociálních nebo aktivistických témat. Inspirován jak tím nejstarším v nás, v lidské společnosti a její mystice (nejen skrze studium antropologie) tak tím budoucím v mezihvězdném nebo digitálním prostoru.

Dominika Schmidt

Dominika Schmidt (*1992) je vizuální umělkyně zabývající se fantastickým světem, který si vytvořila jako dítě v domácnosti, kde docházelo k domácímu násilí, copingový mechanismus. Několik let hledala popis obsahu, který vycházel z nevědomí a dovolila si ho studovat. Aktuálně propojuje všechny dosavadní zkušenosti dohromady – spiritualitu, psychologii a současnost do fantastického světa, který vytváří. Experimentuje s jeho formou, přiklání se k malbě a zároveň ho dotváří texty i modely.

Andrea Fosterová

Andrea Forsterová vystudovala malbu v ateliéru prof. Karla Součka na Akademii výtvarných umění v Praze, kde také žije a pracuje. Vyjadřuje se především malbou, popř. grafikou (litografií), navrhovala vitráže, spolupracovala s architekty (např. s  arch. Janem Hančlem nebo Vlado Milunićem ). Uspořádala 15 samostatných výstav, vystavovala v zahraničí (Německo, Finsko, Izrael, Libye). Věnovala se pedagogické činnosti. Maluje většinou velkoformátové polo abstraktní obrazy s častým použitím lineárního  řešení, jejichž  původně vervní až expresivní charakter se v poslední tvorbě změnil na hledání klidu a našeho místa v prostoru směřujícímu ke kontemplaci. Jejími častými tématy jsou čas, prostor, naše místo ve vesmíru, fiktivní krajina (občas s tušeným konfliktem).Někdy se v obrazech objevují andělé nebo zvířata s fantaskním příběhem. V září v letošním roce má autorka naplánovanou samostatnou výstavu s názvem „Zpomal“. Název výstavy vychází ze snahy o zastavení se v dnešním městském životě plném spěchu a stresu. Malířka říká: „Prostředí kláštera mě samo nasměrovalo tímto směrem, je to jiný svět a svět nesmírně inspirativní.“

Petra Kubík Nandrážiová

Jmenuju se Petra Kubík Nandrážiová a víc než deset let jsem byla copywriterka, textařka, povídavec. Před necelým rokem jsem ale pověsila tužku a papír na hřebík a na hřebík začala věšet svoje obrazy. Už jsem nechtěla produkovat žádná další zbytečná slova. Někdy je totiž čas mlčet. Otevřít srdce a oči a tvořit!

Obraz je emoce. Moje i ta vaše. Ráda proto kombinuju kontrastní barvy i povrchy, styly, nálady, úsměvy i vrásky. Tvořím to, co mi dává smysl. Pro ty, kteří jsou podobně naladěni. Pro ty, kterým můj obraz udělá radost. Pro ty, kterým můj obraz řekne „ahoj, my dva se k sobě hodíme“, nebo je jakkoli jinak osloví. A jak mě u tvorby rozeznáte? Nemaluju štětcem.

Každý obraz je originál, který mi pod rukama vzniká několik hodin, dnů a někdy i týdnů. Každý z nich „mazlím“ do posledního detailu, dokud mě pohled na něj nehladí a já s ním nejsem absolutně spokojená. Chci vám z "mého světa" přinášet to nejautentičtější a nejkreativnější, protože vím, že pokud si s konkrétním obrazem sednete, bude vám parťákem na několik dalších let, možná i do konce života.

Phila Primus

Phila Primus (*1991) je multimediální výtvarnice a básnířka z česko-německo-americké rodiny. Skrze vizuální díla prostředkuje pocit zjitřeného vědomí, proplétajícího se s biologickými, temporálními, fyzikálními, sociálními, jazykovými a symbolickými řády. Tělo a vědomí – vědomí těla – se pro ni stává výchozím bodem k dalšímu vizuálnímu zkoumání nevědomí, jak osobního, tak i společenského. Dosud publikovala svojí básnickou tvorbu v revue Babylon, novinového časopisu Tvar, revue Zlín a Nedělní chvilce poezie.

Alina Shupikova

Kamila Ženatá

Tvořivá hra vědomí. Rytmus hvězd, enigma korálů v hlubinách oceánů, labyrinty synapsí, tajemství mycelia. Flora se objímá s faunou, balet mikroorganismů. Následky prvotního třesku, mísení časoprostoru jako ve stavech rozšířeného vědomí. Vše hoří, teče, země se třese, vane vítr. Chlorofyl, přesličky, džungle. Buňky se derou ke světlu. Šeptaný svět, křičený svět, splývavý svět. Panpsychismus.

Být nablízku tvorbě Kamily Ženaté znamená být nablízku stálosti i proměně. Věrnosti podstatnému i neúnavnému hledání nových výrazů. Hře perspektiv. Zkoumání pozic pozorovatele a pozorovaného až do bodu jejich splynutí. Tento proces se stal Kamile osudem, který ji nyní přivedl k nové iniciaci.

Její celoživotní výtvarné hledání (bohaté žánry, výrazovými prostředky, postupy, technikami) je poutí za hranice duality. Za dělení reality na subjekt a objekt, na sakrální a profánní. Skutečnost je jenom jedna – a je v neustálém tanci. Kamila vášnivě i trpělivě zkoumá samu kvintesenci života, onu mízu proudící vším projeveným, od buněk po sny. Stejně jako šamani ví, že bůh má tisíc masek.

Psychedelická atmosféra, kterou její monumentální malby vyzařují, není náhodná: obrazy jdou rovnou k věci. Bez ornamentů, dekorativních efektů, předstíraných přesahů. Zároveň se však vzpírají jednoznačné interpretaci. Jsou i nejsou abstraktní, dynamicky se v nich prolínají a překrývají přírodní a metafyzické struktury, vytvářejíce tak jakousi strukturu struktur. Větve stromu, jehož kmenem je archaická osa světa. Jejich kompozice není racionální, ale intuitivní. Jejich inspiračními zdrojem je kvantová fyzika stejně jako astronomie či taoismus.

Hlavní je zprostředkování prožitku, že všecko je jeden komplexní děj. Slovy malíře Viktora Pivovarova: „Její nejnovější obrazy působí, jako by nebyly dílem lidské ruky, ale vznikly samy od sebe, spontánně. Kamila osvobodila malířsky jazyk, aby sám mluvil, dala barvě možnost žít svým životem. Ustoupila jako autorka, stala se prostředníkem, jímž prochází energie a významy, které ji přesahují.“

Ať ve své mysli brázdí hvězdné nebe, zkoumá hájemství vegetace či se noří do hlubin nevědomí, ať medituje či barvitě imaginuje, ať sleduje pozemské či kosmické děje, Kamila znovu a znovu hledá pomyslný úběžník všeho. Ono věčné zřídlo, které je nehybné a mimo čas, a zároveň v čase a v nepřetržitém pohybu. Dle zenových mistrů je forma prázdnotou a prázdnota formou. Je to veliký paradox, o který se tříští možnosti jazyka. Nikoli však možnosti obrazu.

text: Milan Ohnisko

Milan Sodoma

Je výtvarný umělec, jehožintuitivní, spontánní a minimalistické obrazy zbožňují a oslavují ženy. V širší perspektivě Milan zkoumá duchovní rovnováhu mezi  ženskou a mužskou energií. Milan ctí ženy především pro vlastnosti, kterých jsou nositelkou, žasne nad vším, co přinášejí a dávají. Je tu odolnost, něha, síla a zároveň i měkkost. Přirozená ženská energie je čisté spojení poháněné intuitivností, empatií a vědomím okolí.

To jsou hodnoty, které všichni v naší společnosti potřebujeme nejvíce a které často chybí.

Navzdory tomu, že je Milan Sodoma muž a je v této roli sebevědomý, narodil se se silným smyslem pro ženskou energii, která se časem jen prohloubila, když si dovolil zkoumat a tvořit s touto stránkou.

Milanův záměr je jasný. Podporovat a povznášet ženy na celém světě a převádět jejich neuvěřitelnou ženskou energii na papír. Svým uměním doufá, že předá, že každá žena je hodna respektu a má sebevědomí postavit se světu.

Milanovo poselství je jednoduché a je určeno každé ženě na světě: “Dejte si svoleníbýt takovou ženou, jakou chcete. Buďte odvážní a pačujte o sebe. Svět se mení s ženskou energií.”

Web: www.milansodoma.com

Aleš Trávníček

Během studia na FTVS jsem začal kreslit a malovat. Postupem času jsem především realistickou kresbu začal vnímat jako prostředek sebevyjádření. Když pominu chvíle, kdy se snažím sám sebe šokovat, je mi inspirací prostředí, kterým jsem obklopen. Právě z tohoto prostředí se snažím využívat dané prvky, tak abych vyjádřil nálady a zachytil emoce, které mnou rezonují.

Atelier_Katarína

Veronika Tučková 

I přesto, že má moje rodina malířské kořeny (babička Jana Štanclová a prababička Marie Krůtová byly malířky), jsem se malbě začala víc věnovat až při dokončování Vysoké školy zemědělské v Praze.

Nejdříve jsem začala sama a pak v kurzech s akademickým malířem Jiřím Houskou. Je to již přes deset let.

Původně jsem začínala realistickými základy a propracovala jsem se k abstraktní tvorbě a volné imaginaci. Pohybuji se často mezi impresí a expresí, přestože formy jsou abstraktní. Nejlépe se cítím v olejomalbě. Tvořím však i akvarely či enkaustiku.

Mou práci můžete vidět na mých webových stránkách: https://www.vertuc.cz/ nebo lépe na Instagramu: @verca.tuckova.

V plánu jsou také výstavy – například v galerii u Zlatého kohouta, Černé Labuti a dalších.

openstudiosprague@gmail.com