Liebeň Art Contemporary


Adresa

K Žižkovu 9
Praha 9-Libeň
Web: instagram.com/lieben_artcontemporary
Otevřeno: sobota i neděle
Liebeň Art Contemporary je platforma mladých umělců, které spojuje jedno místo, a tím jsou libeňské ateliéry. Ve starém areálu, který je v blízkosti nádraží Libeň v současné době tvoří více jak 20 autorů nejmladší generace. Jedná se o malíře, sochaře, grafiky...

Všechno začalo zhruba před třemi lety, kdy malíř Matěj Macháček a sochař Tomáš Skála hledali prostory pro své nové ateliéry. Přes 7 dlouhých měsíců procházeli všechny nabídky a inzeráty na pronájem nebytových, dílenských nebo skladovacích prostor. Jedna z cest je zavedla do skladovacího areálu se starým cihlovým komínem hned vedle vlakového nádraží Praha-Libeň. Seznámili se s paní správkyní objektu, která představila volné prostory, všechny ve 4 patře objektu areálu. Jeden se umělcům zdál jako ideální a navíc se samostatným výtahem. Jenže cena byla nastavená hodně vysoko. Během prohlídky dalších prostor v tomtéž objektu si Matěj s Tomášem všimli neobvyklých předmětů, které byli nedbale složené u stěny v průchodu jedné části budovy. Na dlouhých obdélníkových předmětech z plastu byla silná vrstva prachu. Při bližším zkoumání si Matěj uvědomil, že tyto objekty zná a že je již někdy viděl. Po několika minutách přemýšlení si vzpomněl, že se jedná o Sochy/objekty Jiřího Černického a že budou mít určitě velkou cenu. Hned se začalo pátrat v telefonech. Tyto objekty, tzv. rakety byly vytvořeny pro velkou samostatnou výstavu Jiřího Černického v Rudolfinu a po ukončení výstavy se prapodivným způsobem dostali až do tohoto areálu, kde našli místo v rohu průjezdu. Následoval údiv, ale zároveň překvapení a radost. Paní správkyně byla očividně tímto objevem přímo dojatá a hned panu Černickému volala. Ten na druhý den přivezl pugét květin a v objektu si pro své rakety pronajal menší sklad, kde jsou dodnes uschované. V době, kdy byl Matěj na malířském pobytu na Taiwanu, kde pravidelně každý rok maluje se mu ozval Tomáš s tím, že mu volala paní správkyně z toho areálu s raketama, a že by nás tam chtěla a že se na ceně můžeme domluvit. Po příletu do česka se umělci společně s paní správkyní domluvili a prostory jako výtvarný ateliér a dílnu získali. V průběhu několika měsíců se do areálu přesunulo množství nových umělců, převážně absolventů z Akademie výtvarných umění v Praze.


Rezidenti Liebeň Art Contemporary

Matěj Macháček
Jan Heres
Barbora Dohnalová
Barbora Vovsová
Filip Švehla
Veronika Gabrielová
Gabriela Slaninková
Jiří Marek
Zuzana Badinková
Tomáš Honz
Marta Zechová
Jakub Kamas
David Kolovratník
Markéta Kolářová
Kateřina Odrušková
Annemarí Vardanyan
Tereza Zichová
Andy Allen
Barbora Valášková
Beatrice Dandová
Zbyněk Sedlecký
David Pešat
Filip Kůrka
Michal Rapant
 



Jan Heres

 Vystudoval malbu na pražské AVU a jeho aktuální poloha tvorby je inspirována studijním pobytem v Indonésii a ve španělské Valencii. Zde také začal naplno využívat ostré odstíny barev i náměty jako jsou tradiční jávské rituální masky, ale i portréty, fascinované místním obyvatelstvem. Ty ztvárňuje do nejmenších detailů a propojuje např. s grafickými technikami.⁠

Web: www.janheres.com


Filip Švehla

Filip Švehla se v současnosti přesunul k abstraktní malbě, kde je pro něho důležitá práce s barvou a tvůrčí proces. Jeho díla jsou náročná na spotřebu materiálů a je v nich patrný nejen experiment a konstrukce, ale také nahodilost a destrukce. Filip se navíc snaží svým malbám a nově i objektům propůjčit smyslové vlastnosti, které nejsou spojené přímo se smyslem zraku. Výsledkem je, že některé z jeho děl působí např. těžce. V souvislosti s tímto cílem se pojí i snaha o reportáž, kdy pomocí svých děl navozuje atmosféru nějakého prostředí. Patrné to bylo už v rámci jeho diplomové práce „Scéna pro neexistující hru“ a podobné je to i v případě této výstavy, která odkazuje na roční pobyt ve Valencii.


Barbora Dohnalová

Malířka Barbora Dohnalová, prezentující se též pod pseudonymem Barbara von Grim, se zabývá především malbou na téma interiér a budovy jako takové. V jejích malbách můžeme vidět řadu symbolů, které jsou však druhým plánem obrazu a jsou často jen v náznaku. Vždy je nejdůležitější atmosféra obrazu a hra se světlem. Ve svých malbách vychází ze vzpomínek na místa z dětství či snů, využívá tedy hlavně pocitu nostalgie. Styl malby je propojením realistické malby s malbou ilustrativní a symbolistickou. Lze vidět silnou inspiraci Edwardem Hopperem nebo Vilhelmem Hammershoi.


Barbora Vovsová 

Barbora Vovsová (Kolouchová) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, Ateliér sochařství Lukáše Rittsteina, dříve Jaroslava Róny. Během let prošla také ateliérem grafiky (prof. Jiří Lindovský) a absolvovala studijní stáž na FBAUP v Portugalsku. Ve své tvorbě se inspiruje procesy probíhajícími v přírodě, sakrální architekturou a lidovým uměním. Zabývá se hmotou z rozličných úhlů pohledu, zkoumá mikrostruktury a vnitřní stavbu organismů i materiálů.



Veronika Gabrielová

Absolvovala v minulém roce Akademii výtvarných umění v Ateliéru kresby Jiřího Petrboka a Petra Vaňouse v Praze. Věnuje se kresbě, kterou propojuje s antropologickými tezemi, jež často obohacují sociologické fenomény. Neustále hledá své kořeny a sama sebe považuje za součást celku – lidstva. Historie lidstva je propojena s každým člověkem žijícím na této planetě, a tedy i s ní. K vyjádření Gabrielová využívá sama sebe, svého těla, svých prožitků a zážitků. Skrze tělesnost jako součást její vlastní existence neustále hledá nové formy, díky kterým by dokázala dostatečně vyjádřit danou problematiku. Veronika čerpá pro tuto výstavu náměty i ze své nedávné cesty po Argentině a knihy Sapiens od Yuvala Noaha Harariho.


Zuzana Badinková

 Se ve svých dílech zabývá zkoumáním snímků magnetické rezonance pacientů, kteří trpí poruchami mozku a vědomí a vztahy mezi překrývajícími se barvami světla. Pracuje primárně se dvěma technickými polohami: nanášení barevného pigmentu na plochu plátna pomocí stříkací pistole airbrush a kombinací klasické malířské techniky nanášení barvy štětcem. Vytvořená plátna jsou plošnými akrylovými fragmenty. Poukazuje také na životní styl, práci a klasické vzdělání, které jí dali možnost poznat různé tvary a formy. Záměrem jejího projektu je zdůraznit vážnost témat a předestřít danou problematiku vizuálně zajímavou a poměrně odlehčenou formou širší veřejnosti. Po technické stránce se projekt zabývá novými možnostmi media současné malby, která se pohybuje na hranici klasické malby a grafiky a zároveň zkoumá hranice velkého formátu ve tvaru kruhu a čtverce, ve kterých se překrývají vrstvy akrylu a speciální airbrushové barvy.


Gabriela Slaninková

Ve svých figurálních kompozicích se zaměřuje na zkoumání okolí ve vzájemných vazbách a vztahy mezi lidmi. Typické jsou pro ni velkoformátové malby, na kterých kombinuje fotografickou předlohu s její deformací. Na jejích obrazech se často vyskytují vedle autorčina autoportrétu postavy vrstevníků v různých vztazích a interakčních konstelacích. Lidské figury jsou stavěny do určitých rolí, v nichž se odráží princip introspekce včetně sebereflexe a ontologické nejistoty.


Jiří Marek

 Ve své tvorbě se především zabývá reflexí mezilidských vztahů a osobní paměti. Důležitá je pro něj minulost určující a zároveň prolínající se s přítomností a jejich vzájemné podvědomé ovlivňování. Samotný proces malby, je pro něj nezbytným prvkem pro vytváření asociačních řetězců, které ničí jasnou představu o realitě. Proti konkrétním detailům staví reinterpretované archaické formy propletené jinotajnými nápověďmi, odkazy a kvízy. 


Annemarí Vardanyan

Ve své tvorbě reflektuje nejenom témata, jež se vztahují k její osobnosti či blízkému rodinnému okruhu, a to v kontextu souvisejících zážitků a asociací, ale také obecné fenomény arménské kultury a historie, v rámci kterých se snaží ve svých obrazech promítat střetávání rozmanitých kultur, které ji od dětství ovlivňovaly. Annemarí Vardanyan prezentuje pohled do zkušeností a vnitřního prožívání člověka.

Tomáš Honz

Tomáš Honz je nedávným absolventem malby na pražské Akademii výtvarných umění. Studoval ale také na Taipei National university of Arts a na The Art Department v USA. Patří k výrazným talentům současné mladé umělecké scény a jeho práce ohlašuje narustající zájem o klasickou malbu u přicházejích generací umělců. Tomáš je dnes známý pro schopnost skloubit tradiční malbu se současnými tématy a moderními technologiemi. Chodí malovat ven do plenéru, oživuje zapomenutou dovednost a posouvá jí do dnešní doby. Neváhá ale také použít počítač a digitální malbu a pomocí toho vytvořit úplně nové výjevy balancující na hraně skutečného. Jeho obrazy lze popsat jako tiché, citlivé a řemeslně dokonale zvládnuté.


David Kolovratník

 Vystudoval střední školu technického zaměření v Hradci Králové. Do roku 2015 pracoval jako protetický technik v ortopedii. Malbě se intenzivně věnuje přibližně od roku 2009 a své zkušenosti rozvíjel také například v semestrálních kurzech malby na Scholastice v ateliéru Jitky Mikulicové.

Zásadní část Davidovy tvorby zprvu vycházela ze starých fotografií, respektive ze zděděného rodinného archivu, jehož fragmenty sloužily jako předloha k velkoformátovým obrazům. Postupem času se začal z vlastního zájmu, ale i díky nenadálým událostem ve světě, věnovat tématu nestability, nejistoty lidského bytí a křehkosti všeho, co je nám více či méně známé a blízké.


Markéta Kolářová

Přistupuje k malbě jako k určitému druhu osvobozujícího rituálního aktu. Upřednostňuje mimovolnost asociací, které jí napovídají, jak se má obraz dále vyvíjet, tvarovat a kam patrně spěje. Každé započaté dílo je do jisté míry vždy novou objevitelskou misí. Figury se rodí z barevných skvrn nejasných obrysů, které vystupují z nerozlišitelné mediální hmoty, z chaosu náhodně se křížících pohybů, ze kterých se teprve postupně formují a osamostatňují. Autorka tyto figurující se „přízraky“ často přiznává právě ve fázi transformace, čímž zároveň zdůrazňuje výrazové vlastnosti samotného malířského média.


Andy Allen


Jeho alchymistický přístup k tvorbě obrazu zahrnuje zákony gestaltu, experimentální procesy a digitální manipulace ve snaze reagovat tak na jazyk a tradici olejomalby. Od ukončení studia vystavoval Allen po celé Velké Británii i mezinárodně včetně výstav v Londýně, New Yorku či Suzhou v Číně. Jeho obrazy jsou drženy  v prestižních veřejných i soukromých sbírkách po celém světě včetně sbírky umění vévody a vévodkyně z Devonshire na zámku Chatsworth House v Anglii.


Beatrice Dandová

Beatrice studovala v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. Ve čtvrtém ročníku po návratu ze stáže v Budapešti se rozhodla změnit ateliér a přestoupila k Josefu Bolfovi, kde také diplomovala. Začala se vyjadřovat více konceptuálně, do svých děl zakomponovala text, který se následně stal  nedílnou součástí její tvorby. Pracuje s fenoménem sociálních sítí, online seznamek a jako médium u toho používá především sama sebe.



Marta Zechová

Pracuje s motivy, které k současné práci nachází v krajině. Nachází zde jak její vlastní atmosférické přírodní stavy, tak dění, které do ní vnáší lidský element. Jsou to často “běžkaři” či “kuřáci”, kteří oživují strnulou krajinu v pohyblivé formy a také zasazují obrazům určitou situaci.


Jakub Kamas

 Absolvent vyšší odborné školy restaurátorství v Brně, oboru konzervace a restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby. V roce 2019 absolvoval dvě důležité pracovní stáže v New Yorku a Amsterdamu v Historisch Museum. Od roku 2013  pracuje jako konzervátor nábytku a archeologického dřeva pro Muzeum hlavního města Prahy. Četně se také věnuje realizacím vlastních restaurátorských projektů. Jakub Kamas je oddaný materiálu, zkoumá nové technologické postupy a svou práci vnímá jako průnik vědy, řemesla a umění.


Tereza Zichová

Tereza je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze (2020). Prvně nastoupila do ateliéru malířství III. profesora Michaela Rittsteina a následně pokračovala v ateliéru kresby u Jiřího Petrboka. V současné tvorbě se převážně věnuje velkoformátovým, barevně výrazným obrazům, na kterých propojuje a kombinuje snovost s archetypy a realitou. Vedle tvorby obrazů na plátně se Tereza Zichová věnuje také grafickým technikám.


Kateřina Odrušková

Kateřina vystudovala akademii výtvarných umění v Praze. diplomovala v ateliéru Josefa Bolfa, dříve ateliér Michaela Rittsteina, během let prošla ateliéry, Jiřího Sopka a Roberta Šalandy. Absovovala studijní stáž na FBAUP v Portugalsku a byla na pracovní stáži v Berlíně u Roberta Barty.
Kateřina ve své tvorbě mapuje lidskou potřebu přivlastňování.
Její důkladné pozorování rozprostírá svět náhod, myšlenek, emocí a ukotvení v čase a prostoru. Věnuje se objevování přírody a v ní neživých i živých  předmětů, které si odnáší jako talismany. Pro její tvorbu je typická kresebnost, se kterou pracuje na nenašepsované plátno, druhá poloha je více maliřsky hmotná a expresivní.


Barbora Valášková  

Absolvovala v roce 2019 Akademii výtvarných umění v Praze – ateliér Malba 1, škola Roberta Šalandy a Lukáše Machalického. Ve svých obrazech se zabývá mapováním, prací s osobním prostorem, jeho narušením a psychologickým vlivem.  Její tvorba je charakteristická surovou malbou, kresebným přístupem a převážně modrou barvou. Často používá ruce a tahy prstů namísto štětců, čímž dosahuje užšího propojení s obrazem.


Zbyněk Sedlecký

V poslední tvorbě lze u Zbyňka Sedleckého zaznamenat častý výskyt zdánlivě tradičních malířských žánrů, především zátiší a podobizny. Jsou to však pouze aluze na tyto narativy klasické reprezentace, neboť ve skutečnosti jsou s touto funkcí – rozuměj funkcí reprezentace – nepropojené. Lidské oko jako by těkalo po náhodných věcech a neznámých tvářích, které vyklouzávají jednoznačnému popisu, pojmenování a zařazení. Není to svět, který je zpřítomňován, aby byl poznán, klasifikován a přivlastněn. Je mu ponechávána jeho svébytná autonomie, a to právě v rovině významové mnohoznačnosti. Sedleckého malířský pohled se proměňuje z definice a tematizace námětu na „způsob prožití“ jeho fenomenální podstaty, jež je vnímána jako dočasná náhodná konstelace, a proto může často evokovat spíše snovou situaci či náhodnou vzpomínku. Jednoduše cosi, co nelze zcela polapit, protože to neustále uplývá. Před sebou máme svět bez jednoznačných kontur, bez vymezení, bez násilí jednoznačného tvaru, který by svou dominancí rušil všechny ostatní. 




Michal Rapant


Michal Rapant pracuje v médiu malby, ačkoliv některá jeho umělecká díla působí více jako objekt. Svými malbami zhmotňuje problémy vyplývající z kolapsů současné společnosti, a to především paradoxní vzta dvou, v dnešní době, velmi akcelerovaných procesů – proce individualizace a procesu socializace. D tohoto paradoxního vztahu dvou antagonických procesů Rapant vstupuje svou expresivní malbou a snaží se ztělesnit rozpor mezi intimitou individua a markantním nárůstem sdílení, podpořeného fenoménem sociálních sítí.


David Pešat 


Studium na AVU Praze (2001-2007) v ateliéru Jiřího Sopka.
Malířská práce Davida Pešata navazuje na modernistické pojetí obrazu v proměně jeho skladebnosti a formálního výrazu. Autor na toto východisko reaguje po svém, přehodnocuje ho, destruuje a přetváří. Citlivě vnímá rámec zkušenosti, kterou prošlo moderní umění, aby vytvořil předpoklady pro svobodné tvůrčí zacházení se samotnou vizualitou (mimo manifesty a ortodoxní avantgardní proklamace). Právě vizualitu vnímá Pešat jako svého druhu „surovinu“, materiál určený k transformaci a zpracování Proto se jeví jeho hlavním tvůrčím motivem tematizace různě směrovaných metamorfóz. Proto se také většina jeho obrazů pohybuje  nejednoznačném poli mezi figurací a abstraktním výrazem.


Filip Kůrka

 
Filip Kůrka je studentem pražské AVU pod vedením prof. Martina Mainera. Jeho olejomalby se v rané fázi vyznačovaly hyperrealistickým pojetím portrétu, často z prostředí ulice. Novější tvorba je pak typick erotickými, téměř až pornografickými motivy odkazujícími na celou řadu prvků konzumní společnosti, skrze které autor záměrně a s nadhledem hledá hranice mezi uměním a kýčem. V posledních letech je ta považován za nejmasivnějšího malířského pornografa české scény. Řídí se motem "pornografický průmysl nestíhá točit nové filmy". Jeho vztah k realitě a k věcem kolem nás je nezbytným fragmentem jeh malířského projevu. Svým štětcem reaguje, komentuje a kritizuje dobu, ve které žijeme. V jeho obrazech si též nelze nevšimnout ovlivnění starými mistry. Zkrátka – zastaralý přístup v nové době.