Liebeň Art Contemporary
Adresa
Liebeň Art Contemporary je platforma mladých umělců, které spojuje jedno místo, a tím jsou libeňské ateliéry. Ve starém areálu, který je v blízkosti nádraží Libeň v současné době tvoří více jak 20 autorů nejmladší generace. Jedná se o malíře, sochaře, grafiky...
Všechno začalo zhruba před třemi lety, kdy malíř Matěj Macháček a sochař Tomáš Skála hledali prostory pro své nové ateliéry. Přes 7 dlouhých měsíců procházeli všechny nabídky a inzeráty na pronájem nebytových, dílenských nebo skladovacích prostor. Jedna z cest je zavedla do skladovacího areálu se starým cihlovým komínem hned vedle vlakového nádraží Praha-Libeň. Seznámili se s paní správkyní objektu, která představila volné prostory, všechny ve 4 patře objektu areálu. Jeden se umělcům zdál jako ideální a navíc se samostatným výtahem. Jenže cena byla nastavená hodně vysoko. Během prohlídky dalších prostor v tomtéž objektu si Matěj s Tomášem všimli neobvyklých předmětů, které byli nedbale složené u stěny v průchodu jedné části budovy. Na dlouhých obdélníkových předmětech z plastu byla silná vrstva prachu. Při bližším zkoumání si Matěj uvědomil, že tyto objekty zná a že je již někdy viděl. Po několika minutách přemýšlení si vzpomněl, že se jedná o Sochy/objekty Jiřího Černického a že budou mít určitě velkou cenu. Hned se začalo pátrat v telefonech. Tyto objekty, tzv. rakety byly vytvořeny pro velkou samostatnou výstavu Jiřího Černického v Rudolfinu a po ukončení výstavy se prapodivným způsobem dostali až do tohoto areálu, kde našli místo v rohu průjezdu. Následoval údiv, ale zároveň překvapení a radost. Paní správkyně byla očividně tímto objevem přímo dojatá a hned panu Černickému volala. Ten na druhý den přivezl pugét květin a v objektu si pro své rakety pronajal menší sklad, kde jsou dodnes uschované. V době, kdy byl Matěj na malířském pobytu na Taiwanu, kde pravidelně každý rok maluje se mu ozval Tomáš s tím, že mu volala paní správkyně z toho areálu s raketama, a že by nás tam chtěla a že se na ceně můžeme domluvit. Po příletu do česka se umělci společně s paní správkyní domluvili a prostory jako výtvarný ateliér a dílnu získali. V průběhu několika měsíců se do areálu přesunulo množství nových umělců, převážně absolventů z Akademie výtvarných umění v Praze.
Tereza Zichová
Markéta Kolářová
Barbora Valášková
Michal Rapant
Tomáš Kurečka
Jan Trubač
Tea
Všechno začalo zhruba před třemi lety, kdy malíř Matěj Macháček a sochař Tomáš Skála hledali prostory pro své nové ateliéry. Přes 7 dlouhých měsíců procházeli všechny nabídky a inzeráty na pronájem nebytových, dílenských nebo skladovacích prostor. Jedna z cest je zavedla do skladovacího areálu se starým cihlovým komínem hned vedle vlakového nádraží Praha-Libeň. Seznámili se s paní správkyní objektu, která představila volné prostory, všechny ve 4 patře objektu areálu. Jeden se umělcům zdál jako ideální a navíc se samostatným výtahem. Jenže cena byla nastavená hodně vysoko. Během prohlídky dalších prostor v tomtéž objektu si Matěj s Tomášem všimli neobvyklých předmětů, které byli nedbale složené u stěny v průchodu jedné části budovy. Na dlouhých obdélníkových předmětech z plastu byla silná vrstva prachu. Při bližším zkoumání si Matěj uvědomil, že tyto objekty zná a že je již někdy viděl. Po několika minutách přemýšlení si vzpomněl, že se jedná o Sochy/objekty Jiřího Černického a že budou mít určitě velkou cenu. Hned se začalo pátrat v telefonech. Tyto objekty, tzv. rakety byly vytvořeny pro velkou samostatnou výstavu Jiřího Černického v Rudolfinu a po ukončení výstavy se prapodivným způsobem dostali až do tohoto areálu, kde našli místo v rohu průjezdu. Následoval údiv, ale zároveň překvapení a radost. Paní správkyně byla očividně tímto objevem přímo dojatá a hned panu Černickému volala. Ten na druhý den přivezl pugét květin a v objektu si pro své rakety pronajal menší sklad, kde jsou dodnes uschované. V době, kdy byl Matěj na malířském pobytu na Taiwanu, kde pravidelně každý rok maluje se mu ozval Tomáš s tím, že mu volala paní správkyně z toho areálu s raketama, a že by nás tam chtěla a že se na ceně můžeme domluvit. Po příletu do česka se umělci společně s paní správkyní domluvili a prostory jako výtvarný ateliér a dílnu získali. V průběhu několika měsíců se do areálu přesunulo množství nových umělců, převážně absolventů z Akademie výtvarných umění v Praze.
Rezidenti Liebeň Art Contemporary
Matěj MacháčekTereza Zichová
Markéta Kolářová
Barbora Valášková
Michal Rapant
Tomáš Kurečka
Jan Trubač
Tea
Tereza Zichová
V roce 2020 úspěšně zakončila studium na pražské Akademii výtvarných umění. Studium zahájila u Michaela Rittsteina, u kterého byla až do jeho odchodu. Poté přešla do ateliéru kresby k Jiřímu Petrbokovi, u kterého studium dokončila Během studia používala opakovaně, převážně ve velkoformátových malbách, ornament, zoomorfní motivy, látky a symboly. A těm se věnuje i nadále.Za poslední dva roky se její způsob práce poupravil. Dříve zpracovávala vědomé osobní zážitky a zkušenosti a propojovala s její vnitřní estetikou. Za poslední dva roky si místo čistě osobních vědomých zážitků nasbírala různé fragmenty, které ji zaujaly. Poté je v kresbě důkladně kombinovala a zpracovávala, než přistoupila k samotné malbě. Tímto způsobem práce vzniká pro Terezu opravdová "hra". Možnost vyprávět různorodé barevné fantaskní příběhy plné její energie. Podvědomé skládaní fragmentů není zdánlivě náhodné. Je to práce s nevědomím a do obrazů tedy stále dostává osobní zkušenost a prožitky. Výrazným prvkem je i linka, která se také za poslední dva roky začala intenzivně objevovat v jejích obrazech. Tereza se snaží o propojení linky do obrazu a snaží se tak formu propojit s obsahem.
https://terezazichova.cz/
https://instagram.com/zichovatereza?igshid=MzRlODBiNWFlZA==
![]()
Michal Rapant pracuje v médiu malby, ačkoliv některá jeho umělecká díla působí více jako objekt. Svými malbami zhmotňuje problémy vyplývající z kolapsů současné společnosti, a to především paradoxní vztah dvou, v dnešní době, velmi akcelerovaných procesů – procesu individualizace a procesu socializace. Do tohoto paradoxního vztahu dvou antagonických procesů Rapant vstupuje svou expresivní malbou a snaží se ztělesnit rozpor mezi intimitou individualitou a markantním nárůstem sdílení, podpořeného fenoménem sociálních sítí.
![]()
Text: Daniela Kramerová
![]()
https://terezazichova.cz/
https://instagram.com/zichovatereza?igshid=MzRlODBiNWFlZA==
Michal Rapant
Michal Rapant
Michal Rapant pracuje v médiu malby, ačkoliv některá jeho umělecká díla působí více jako objekt. Svými malbami zhmotňuje problémy vyplývající z kolapsů současné společnosti, a to především paradoxní vztah dvou, v dnešní době, velmi akcelerovaných procesů – procesu individualizace a procesu socializace. Do tohoto paradoxního vztahu dvou antagonických procesů Rapant vstupuje svou expresivní malbou a snaží se ztělesnit rozpor mezi intimitou individualitou a markantním nárůstem sdílení, podpořeného fenoménem sociálních sítí.
Tomáš Kurečka
Historie je pro Tomáše Kurečku (1994), který po roce studia v Ateliéru nových médií Jiřího Surůvky v Ostravě vystřídal na pražské Akademii výtvarných umění ateliéry intermediální tvorby Milana Knížáka (2014-2015), malby Jiřího Sopka (2015-2016) a intermediální tvorby Mileny Dopitové (2016-2020) katalogem motivů, tvarů a témat, které s badatelským zaujetím studuje i s lehkostí a hravostí kombinuje. Konceptualitu přístupu k inspiračním zdrojům vyvažuje romantický postoj. Ambivalence spočívá i v prolínání ironie a citu, erotiky a perverze. Z drobných detailů – indicií buduje Tomáš Kurečka prostředí – scénu – místo možných činů. Různými výtvarnými prostředky reflektuje současné i historické myšlenkové i estetické postoje, vytváří působivé propojení designu, módy s filozofickým esejem.Text: Daniela Kramerová
Filip Švehla
Filip Švehla se v současnosti přesunul k abstraktní malbě, kde je pro něho důležitá práce s barvou a tvůrčí proces. Jeho díla jsou náročná na spotřebu materiálů a je v nich patrný nejen experiment a konstrukce, ale také nahodilost a destrukce. Filip se navíc snaží svým malbám a nově i objektům propůjčit smyslové vlastnosti, které nejsou spojené přímo se smyslem zraku. Výsledkem je, že některé z jeho děl působí např. těžce. V souvislosti s tímto cílem se pojí i snaha o reportáž, kdy pomocí svých děl navozuje atmosféru nějakého prostředí. Patrné to bylo už v rámci jeho diplomové práce „Scéna pro neexistující hru“ a podobné je to i v případě této výstavy, která odkazuje na roční pobyt ve Valencii.
David Pešat
Studium na AVU Praze (2001-2007) v ateliéru Jiřího Sopka.
Malířská práce Davida Pešata navazuje na modernistické pojetí obrazu v proměně jeho skladebnosti a formálního výrazu. Autor na toto východisko reaguje po svém, přehodnocuje ho, destruuje a přetváří. Citlivě vnímá rámec zkušenosti, kterou prošlo moderní umění, aby vytvořil předpoklady pro svobodné tvůrčí zacházení se samotnou vizualitou (mimo manifesty a ortodoxní avantgardní proklamace). Právě vizualitu vnímá Pešat jako svého druhu „surovinu“, materiál určený k transformaci a zpracování Proto se jeví jeho hlavním tvůrčím motivem tematizace různě směrovaných metamorfóz. Proto se také většina jeho obrazů pohybuje nejednoznačném poli mezi figurací a abstraktním výrazem.
Malířská práce Davida Pešata navazuje na modernistické pojetí obrazu v proměně jeho skladebnosti a formálního výrazu. Autor na toto východisko reaguje po svém, přehodnocuje ho, destruuje a přetváří. Citlivě vnímá rámec zkušenosti, kterou prošlo moderní umění, aby vytvořil předpoklady pro svobodné tvůrčí zacházení se samotnou vizualitou (mimo manifesty a ortodoxní avantgardní proklamace). Právě vizualitu vnímá Pešat jako svého druhu „surovinu“, materiál určený k transformaci a zpracování Proto se jeví jeho hlavním tvůrčím motivem tematizace různě směrovaných metamorfóz. Proto se také většina jeho obrazů pohybuje nejednoznačném poli mezi figurací a abstraktním výrazem.
Markéta Kolářová
https://instagram.com/marketa__kolarova?igshid=MTIyMzRjYmRlZg==
Web: www.marketakolarova.cz
Barbora Valášková
Barbora Valášková
TEA
TEA je mladá figurativní sochařka s působností v Praze, Brně a na Vysočině. Typickým znakem její tvorby jsou expresivní experimenty s materiálem, práce s chybou, hrou a velmi intuitivní přístup k tvorbě. Ústředním tématem je člověk, nicméně i témata s člověkem neoddělitelně spjatá, jako je kultura, historie, čas, dětství, rozklad a smrt. Nejvýraznějšími inspirativními zdroji, ke kterým se TEA odkazuje jsou sochy starověkého Egypta a Řecka, pravěké Menhiry a evropské sochařství 20. století Oblíbeným nástrojem autorky je práce v sériích. Umožňuje ji, se tématu věnovat více do hloubky a po delší dobu. Počet soch v jednotlivé sérii si vždy stanoví předem a je důležitý pro celkové vyznění díla. Jedinou výjimkou je série Kanop, která Teu provází již po mnoho let a jejím cílem není jej dokončení, nicméně trvalá kontinuita.
Barbora Dohnalová
Malířka Barbora Dohnalová, prezentující se též pod pseudonymem Barbara von Grim, se zabývá především malbou na téma interiér a budovy jako takové. V jejích malbách můžeme vidět řadu symbolů, které jsou však druhým plánem obrazu a jsou často jen v náznaku. Vždy je nejdůležitější atmosféra obrazu a hra se světlem. Ve svých malbách vychází ze vzpomínek na místa z dětství či snů, využívá tedy hlavně pocitu nostalgie. Styl malby je propojením realistické malby s malbou ilustrativní a symbolistickou. Lze vidět silnou inspiraci Edwardem Hopperem nebo Vilhelmem Hammershoi.
Barbora Vovsová
Barbora Vovsová (Kolouchová) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, Ateliér sochařství Lukáše Rittsteina, dříve Jaroslava Róny. Během let prošla také ateliérem grafiky (prof. Jiří Lindovský) a absolvovala studijní stáž na FBAUP v Portugalsku. Ve své tvorbě se inspiruje procesy probíhajícími v přírodě, sakrální architekturou a lidovým uměním. Zabývá se hmotou z rozličných úhlů pohledu, zkoumá mikrostruktury a vnitřní stavbu organismů i materiálů.
Kontakt
Grafický design a web: David Babka