13.—15. 6. 2025


Pragovka Art District


Adresa

Kolbenova 923/34a
Praha 9-Vysočany

info@pragovka.com
Web: www.pragovka.com

V roce 2025 bylo otevřeno:
sobota 14. 6. 10.00–18.00



Doprovodný program:


10:00–18:00 Otevřená dílna malování hrnků ve Studiu Blato

11:00 komentovaná prohlídka ateliéry (Artzóna)

13:00–16:00 workshopy pro děti i dospělé ve vzdělávací zóně galerie Ateliér

15:00 komentovaná prohlídka ateliéry (Strojírna)

16:00 komentovaná prohlídka ateliéry (Artzóna)

16:00–20:00 DJ set v kavárně

18:00 –22:00 Pražská muzejní noc (prodloužená otevírací doba galerie)

20:00 komentovaná prohlídka aktuálními výstavami v rámci Pražské muzejní noci

událost zde







Velké ateliéry prvorepublikové továrny představují nejen unikátní pracovní prostory. Na pozadí historických souvislostí, spletitých osudů minulých obyvatel a industriálního charakteru celé oblasti, oslovují umělce svou jedinečnou energií, která tvoří genius loci celého areálu Pragovka Art District.  Desítky ateliérů se naleznete v budově E a Strojírně.


Otevřené ateliéry umělců na Pragovce


sobota 14. 6.
10.00–18.00

David Helán
Martin Káňa
Martin Matoušek
Adam Štech
Ladislav Vlna
Lawrence Wells
Pavel Trnka
Pavel Tichoň
Richard Nestler
Vladimír Merta
Zuzana Růžičková
Karíma Al-Mukhtarová
Jana Babincová
Martina Chlupa
Eva Fajčíková
Terézie Kusbach Kolářová
Michaela Munzarová
Petra Navrátilová
BLATO
Veronika Landa
Kateřina Adamová Linhartová
Natalia Akovantseva
Jana Preková
Štěpánka Ružičková
Martina Riedlbauchová
Robert Slezák
Oldřich Navrátil
Robert Palúch
Pavel Šimíček

fotografie a medailonky byly použité se svolením Pragovka Gallery





Karíma Al-Mukhtarová


Karíma Al-Mukhtarová (1989) studovala u Jiřího Kovandy na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem, v ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida na pražské UMPRUM a na intermédiích u Mileny Dopitové na AVU, kde promovala v roce 2018. Je vítězkou Essl Art Award CEE pro Českou republiku (2013). V roce 2019 absolvovala několikaměsíční stáž CEAAC ve francouzském Štrasburku. V minulém roce se zúčastnila prestižní rezidence v Art Omi v New Yorku. Jedním z hlavních témat její tvorby jsou otázky identity a proces socializace jedince.
Web: www.karimalovesyou.com

Adresa ateliéru: Budova Strojírny, Kolbenova 923/34A, Praha 9



Natalia Akovantseva


Natalia Akovantseva se narodila v Rusku a vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér kresby Jitky Svobodové a poté klasickou malbu u Zdeňka Berana. Ve své tvorbě se věnuje především figurální malbě.




Ladislav Vlna


Ladislav Vlna (*1976) je především sochař. Jeho fascinace figurou se promítá do všech sfér jeho tvorby, od klasické sochy až po jeho unikátní  metalurgickou malbu. Právě metalurgická malba, jak autor svou vlastní techniku malby ohněm na ocelové desky nazývá, odděluje jeho tvorbu od běžné sochařské i malířské praxe. Vydobývání barev z nitra ocelové desky na její povrch plamenem, a následné formování jejich odstínů žíháním a rytím do výsledné figurální kompozice, se dá jen těžko nazvat obyčejnou malbou. Celý proces tvorby takového obrazu má blíže spíše k náročné sochařské práci, kde ruce tvůrce zpracovávají surový materiál tak dlouho, dokud ho fyzicky nepromění v něco nového – živého, dokud nejsou s jeho výslednou formou naprosto spokojeny. A právě figurální forma Vlnových soch i maleb se stává zároveň jejich obsahem. Figura je jejich téma, jejich palčivá otázka i odpověď.





Pavel Trnka


Východiskem pro moji tvorbu jsou plenérové tušové malby, či studie stromů. Tato moje snaha vyústila v projekt, který mne pomáhá teoreticky uchopit historička umění a sinoložka Petra Polláková. Pracovní název projektu zní: Dynamika kresebné, malířské, kaligrafické linie v prostoru prostřednictvím forem stromů. (Dynamika linie jako prostředek k vyjádření habitu stromu, kmene, větvoví, kořenového systému). Od uhlové kresby jsem postupně přešel k tušové malbě, která mne nabízí širokou škálu odstínů. Realisticky laděné plenérové studie se snažím postupně redukovat a hledat výstižnou zkratku pro charakter určitého biotopu, či habitu solitérního stromu. Zajímá mne dynamika linie, expresivní výraz skvrny, rytmus i atmosféra. Inspirací je pro mne Nizozemská kresba 16. a 17. století, stejně jako tradiční Čínská tušová malba. Zajímá mne však i východní kaligrafie a moderní umění.





Oldřich Navrátil


Oldřich Navrátil alias Aurel Tyrel se malbě věnuje více jak půlku života. Alma mater jeho tvorby je abstraktní malba, při které se nebojí experimentovat. V jeho dílech převládá olejomalba a v posledním období se pustil i do kombinovaných technik.
Jeho obrazy tvoří průchod do krajů nevědomosti, fantaskních světů, kde nejsou hranice. Dále je autorem originálních pohlednic Playingpostcards, kterých je v současnosti více jak 1000. Pohlednice jsou tvořeny převážně kolážemi.
       @navratiloldrich
       @aureltyrel




Lawrence Wells



Lawrence Wells (nar. 1965) je americký malíř trvale žijící v České republice. Studoval malbu na Indiana University, magisterský titul získal na University of Mississippi (1992). Wells patří k první vlně amerických expatů v devadesátých letech v Praze. Do USA se vrátil v roce 1993 a po osmi letech, které strávil v New Orleansu and v New Yorku, žije od roku 2001 zpět v Praze. Mezi lety 2007 a 2008 byl rezidentem v Meetfactory. K realizacím z poslední doby (2023) patří společná výstava pěti umělců She Sells Seashells v Pragovce, jejímž byl kurátorem.




Jana Babincová 

je intermediální umělkyně, malířka, pedagožka a mentorka. Ve své tvorbě zkoumá principy kódování, synestezie a rytmu. Hudbu, jazyk i pohyb převádí do vizuálních struktur, často formou site-specific instalací a intermediálních partitur. Vystudovala Pedagogickou fakultu UP v Olomouci a ateliér malby a intermédií na FaVU VUT v Brně. Svá díla představila v řadě galerií v České republice (např. Galerie NTK, MeetFactory, Galerie Emila Filly), ale i v zahraničí, včetně USA a Nizozemska. Je zastoupena ve významných soukromých i veřejných sbírkách, například ve Valochově kolekci v Národní galerii Praha a v Marek Collection.

janababincova.info





David Helán 


Český umělec David Helán, narozen 1979 v Brně. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, mimo jiné absolvoval studijní pobyty na prestižní Cooper Union v New Yorku nebo na Middlesex University v Londýně. Jeho portfolio obsahuje samostatné projekty a výstavy v České republice, ale také v řadě zahraničních institucí a galerií. Umělecká osobnost Davida Helána originálním způsobem syntetizuje dva rozdílné vlivy, uměleckou performance a kabaretní zábavu. Jeho živé akce, ze kterých vždy vzniká pečlivá video nebo fotografická dokumentace, se pohybují na pomezí absurdního divadla s přesahem k ryze současným tématům a také vážným otázkám. Utváří specifickou estetickou atmosféru komiky, melancholie a existenciální poetiky prodchnutou hmotnými předměty a symboly každodennosti, které mu slouží jako celkem praktické nástroje v dané situaci. Helánova výpověď je prodchnuta kreativní lehkostí a hravá nápaditost vždy podtrhuje věci ve své podstatě závažné. Svou tvorbou se zdaleka neomezuje na umělecké instituce, ale je otevřený interakci a improvizaci s jakýmkoli prostředím a publikem. Civilní úroveň lidskosti a současně vědomá práce se seriózní uměleckou identitou jsou velmi svěží kombinací, která je dnes ve světě umění spíše vzácností.

Text: Radim Langer





Adam Štech


Adam Štech (*1980) je český výtvarný umělec žijící v Praze. V letech 2001-2008 studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u Jiřího Sopka a Vladimíra Skrepla. Ve své tvorbě často kombinuje různé umělecké styly a -ismy, např. kubismus a expresionismus, a vedle malby se věnuje i sochařství a sádrové mozaice. Získal Cenu kritiky pro mladou malbu (2011) a jeho díla jsou zastoupena v českých i zahraničních sbírkách. Významné sólové výstavy měl mj. v Galerii Václava Špály (2019), v americké Ascaso Gallery (2022) nebo v pražském Centru současného umění DOX (2024).

adamstech.art






Richard Nestler


Richard Nestler (*1981) ve svých obrazech vytváří vizuální světy, které se pohybují na hranici mezi realitou a fikcí, mezi přírodním a umělým, mezi konkrétním a neurčitým. Jeho velkoformátové kresby uhlem na papír zachycují imaginární objekty a tělesa, která nelze jednoduše zařadit do konkrétního času. Mohou být vnímány jako fragmenty dávné minulosti nebo jako vize vzdálené budoucnosti.

Richard pracuje s perspektivou a hloubkou prostoru, rozostřuje hranici mezi blízkým a vzdáleným, mezi makrosvětem a mikrosvětem. V jednom objektu lze spatřit struktury na dosah ruky a zároveň průhled do zdánlivě nekonečné dálky. Tento paradox měřítka, kdy malé obsahuje velké a velké malé, odráží jeho fascinaci strukturou světa.

V poslední době se vedle kresby věnuje i malbě olejem na plátno a jeho tvorba posouvá k figuraci. V novém cyklu obrazů vstupuje lidská postava do dialogu s imaginárními objekty a vytváří tak nové narativy.
Studoval v letech 2006-2012 na pražské Akademii výtvarných umění (AVU) v ateliéru prof. Milana Knížáka.






Zuzana Růžičková 






Martina Riedlbauchová


Martin Chloupa 


Pavel Tichoň 


Pavel Tichoň je mistrem improvizace. Tam, kde jiní potřebují koncentraci, klid a čas, aby s rozmyslem uchopili svou vizi za správný konec, on si pouze přičísne patku, promne dlaně, až to zapraská, zamrká a v rytmu zrychlené performance vysype na papír libreto. Vydáví množinu obrazů a slov, osvobozených jednotlivostí, které posléze rozpohybuje a začne mezi sebou dějově provazovat. Něco ustřihne, zkrátí, něco natáhne, rozhojní či vymaže, překryje, nebo zmačká a zahodí, jak je potřeba. Autor ponořen do nadreálné matérie, kterou vyvolal na svět, štrikuje významovou síť napříč výstavním prostorem, aniž by se obával šahat do různých vizuálních a významových oblastí a aniž by se obával mísit hrušky s jablky. Naopak. Hybridní genetika hruško-jablek je základní či dokonce zakládající rovinou tvorby tohoto vyznavače inter-médií. Proto je povaha jeho práce tak nepolapitelná a proto jsou jeho samostatné výstavy vždy velkým dobrodružstvím nejenom pro diváky, nýbrž i pro autora samotného. Je to vždy nově zahajovaná „odyssea“, která na rozbouřeném oceánu hledá, nachází a potvrzuje přítomnost vše obklopujícího nekonečného horizontu, který dýchá přísliby svobody, i když směr plavby zůstává nejistý. I proto lze Tichoňovu vizuální poetiku označit z hlediska existenčního i existenciálního za situační, nebo ještě lépe za akčně-performativně-situační.    
Text: Petr Vaňous



Martin Káňa


Absolvoval pražskou AVU v ateliéru kresby prof. Jitky Svobodové, vystavuje od poloviny devadesátých let. Již v začátcích studia na AVU přechází od klasických kresebných prostředků studia figur k velkoformátovým figurálním kompozicím, kde pracuje se sprejovou malbou a airbrushem, místo klasických podkladů maluje na ocel, laminát, vinyl (v těchto experimentech pokračuje do současnosti). Postupně se propracovává od obrazu k soše. V rané části tvorby ještě na AVU zpracovává náměty vycházející z popkulturních fenoménů, jako jsou sci-fi, komiks, asijské vizualní vlivy (Scoter, Atomo). Používá současné průmyslové materiály, jako např. karbonová vlákna (konkrétně v kinetické soše Transformer). Další část jeho tvorby je jasně konceptuální, v níž sochařským a malířským způsobem zpracovává společensky aktuální témata (Nebeská, Enola Rose, Neojurta, Vz. 38., Vz. 93.)

text: archiv autora




Veronika Landa


“Říkají o mně, že jsem svérázná malířka s nezdolným odhodláním každodenně podstoupit hlubinný ponor do buněk svých obrazů.”

Jsem Veronika Landa. Vystudovala jsem Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, Akademii výtvarných umění  v Praze -  ateliér malby u prof. Vladimíra Skrepla. Absolvovala jsem v roce 2008.
Žiju a pracuju v Praze. Vystavuji doma i v zahraničí.
Podstatou moji tvorby jsou figurální kompozice – obrazy s posláním posunout myšlenky, náhledy a stereotypy o stupeň dál. Pokouším se otevřít nový prostor – dimenzi, ve které jako průvodce vedu diváka spletitými zákrutami barevných labyrintů. Vdechuji život svým bezprizorním bytostem, v nich obtiskuji své snové vize. Kladu důraz na originalitu, kolorismus, formu a kompozici.
Mám ráda ranní světlo ve svém ateliéru, lehkost, chladnou  mysl i pokoru s jakou přistupuji k bílému plátnu, přepínám na výběr kompozice a proces znovu začíná …


 


Terezie Kolářová


Terezie Kolářová projektuje své mentální zkušenosti do malby.
Autorka vnímá obraz jako bránu do magického bezčasí,
kde reálný zážitek nabývá „božského“ rozměru.
Ocitá se tak ve svobodném prostoru za hranicemi světa 21. století.
Zájem o jiné kultury, náboženství, zvyky a země zavedl tuto malířku
do exotických končin (Egypt, Indie, Izrael).
Každé z navštívených míst zanechalo v jejím díle hlubokou stopu.

V posledních letech se Kolářová zaměřuje na vztah civilizace a krajiny,
na napětí mezi destruktivní silou člověka a vitální energií vegetace.
Realistické malířské sdělení rozšiřuje o transcendentální rozměr.

Text napsala Veronika Marešová (kurátorka)

Web: www.tereziekolarova.cz





Štěpánka Růžičková


Narodila se v roce 1985 na severní Moravě v Rýmařově, žije a pracuje v Praze. Absolvovala v roce 2009 Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně na fakultě chemicko-technologické a pracovala několik let v laboratořích mikrobiologie a farmacie ve výzkumném týmu.
Vždy velmi ráda fotila a v roce 2013 se začala věnovat klasické fotografii. Hlavně jako fotografka dokumentovala akce a eventy na Pragovce. Také pracovala v galerii. Její ateliér v industriální zóně Prahy ji dovolil se těchto aktivit zúčastňovat. Štěpánka se stala členem Art Studios Pragovka. Fotí a pracuje jako office manager v reklamní agentuře, jejíž cílem je podpora firemních a osobních výzev.
Její inspirace vychází z projevu emocí lidí a jejich chování. Ráda vyjadřuje černobíle projevy a vlivy minulosti na současnost. Chová zvláštní zálibu v lodích. Obdivuje různorodé lidské nadšení a velká část její práce se zabývá seskupením věcí a různých materiálů.
Chemicko-fyzikálně to lze vyjádřit slovy: Uspořádání částic se projevuje typickými vlastnostmi. Skupenství částic úzce souvisí s vnitřní energií, změny vnitřní energie mohou vést ke změně skupenství částic.




Eva Fajčíková  


Eva Fajčíková (1990) je malířka, absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, jež ve své výtvarné praxi mj. dlouhodobě řeší např. ženskou zkušenost, anebo jejíž tvorba se výrazně zaměřuje směrem k subverzi dnešního uspořádání světa. V aplikaci kombinuje prvky již existujících mytologií, folklóru a spirituality, a v důsledku vytváří osobní mytologii, která se krystalizuje do figurálních obrazů s výlučně ženskými postavami. Kromě toho se zabývá konceptem jedovatých herbářů a zahrad, kde je příroda nebezpečným živlem, zobrazená jako prapůvodní divočina nedotčená člověčenstvím, jako prvotní chaos zmítaný přívalem nikdy neutuchajících bouří. Výsledkem jsou malby s čichovými prvky a vonné objekty.




Kateřina Adamová Linhartová 

Studovala a absolvovala v ateliéru kresby profesorky Jitky Svobodové na Akademii výtvarných umění v Praze. Celoživotně pracuje na potvrzení kresby jako samostatného a nosného výtvarného média. Věnuje se převážně kresbě a v poslední době kombinované technice akvarelu a kresby. Tematicky prošla od zobrazování konkrétních předmětů, jejichž tvary využívala jako významovou zkratku pro zobrazení strachu z lidské konečnosti, k zobrazování důležitých okamžiků v každodenním zápase člověka se životem i svou představou o sobě samém na pozadí kulis každodenního života. Cyklus Jeden rok byl reakcí na transformaci vlastního těla v důsledku autorčiny nemoci a stal se logickým výchozím bodem pro další její práce, v nichž se zabývá záměrnými transformacemi. Parciální metafyzičnost je přítomna v dílech Adamové od samého počátku, zřetelnějších obrysů však nabývá až v cyklu Simulace, relativizujícím představy o Bohu a očekávaném nanebevzetí. V Pragovce má ateliér od roku 2014. Kreslené obrazy Kateřiny Adamové vynikají řemeslnou virtuozitou, již autorka kloubí s vážnými, duchovními tématy, která divákovi přináší okořeněneá svébytným humorem. Jedná se o vyzrálý umělecký projev s jasným sdělením a vizualitou.

www.adamova.eu





Michaela Munzarová 


Michaela Munzarová vystudovala obor Nová média na plzeňské Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara, prošla ateliéry Adély Matasové a Vladimíra Merty a následně absolvovala v roce 2017 ateliér Supermédia u Davida Kořínka.
Těžiště její práce spočívá v instalacích, pracujících se zrcadlením a optickými klamy. Aktuálně se věnuje digitální i fyzické malbě, kde často jako podklad používá vlastní 3D vizualizace a fotografie.

Web: michaelamunzarova.com 
IG: @michaela_munzarova




Petra Navrátilová


Je absolventkou AVU, ateliéru restaurování maleb (2011). Během studia prošla stážemi v ateliéru malby a v ateliéru sochařství. V Pragovce má ateliér od roku 2011. Ve své volné tvorbě se věnuje malbě a především technice asambláže. Používá materiály, které nachází při restaurování památek, např. ve stavební suti.. Jedná se o fragmenty starých omítek, štuků a kachlových kamen, které již nelze použít nebo opravit. Dále využívá odpadu vzniklého při restaurování, fragmenty starých druhotných nátěrů, hřebíky vyjmuté z obrazů, staré dublovací plátna a vatičky použité při čištění obrazů. Tyto materiály zpracovává v asambláži, kdy nalezené předměty ztrácí původní význam a stávájí se dílem výtvarným. Předměty tak nekončí na skládce a jejich život, který mnohdy trvá již od renesance pokračuje dál. Tematicky se asambláže zaměřují na motivy, úzce spojené se všedním životem a zobrazující bezprostřední okolí. 





Róbert Palúch


Róbert Palúch ( 1985) je absolventem AVU (sochařský ateliér Jana Koblasy a posléze Jaroslava Róny, zakončeno 2010). Robert Palúch dlouhodobě používá neotřelé, „nesochařské“ materiály, jež k sobě skládá s nečekanou kreativitou, v níž se snoubí sochařská profesionalita s vysokou úrovní zpracování a přímočaré myšlení. Hybridní povaha díla oscilující mezi objektem a figurací, specifický sochařský humor i řemeslná svrchovanost činí z Palúcha nezaměnitelného autora s jasným rukopisem.



Robert Slezák


Robert Slezák, ročník 1978,  je profesionální filmový zvukař a amatérský malíř.
Moje práce na poli zvuku je klíčová pro vytváření autentické atmosféry a emocionálního náboje v audiovizuálních projektech. Mimo svou profesi se věnuji malbě abstraktních obrazů, naivních krajin, čmáranic a barevných předpovědí, které odrážejí můj osobní pohled na svět a kreativní vyjadřování mimo audiovizi. Vizuální umění mi umožňuje prozkoumávat různé formy umělecké tvorby mimo neviditelný svět zvuku, kterým jsem celoživotně pohlcen.Velkou výhodou je, že si při malování můžu pustit hudbu jakou chci, což u mé původní profese nelze:)








Kontakt


openstudiosprague@gmail.com

Chcete pomoci s investicí do umění nebo byste rádi navštívili ateliér zastoupeného umělce? Ozvěte se nám.




Grafický design a web: David Babka