Otevřené ateliéry Praha

Kolbenova 923/34a
Praha 9-Vysočany

info@pragovka.com
Web: www.pragovka.com

Otevřeno:
čtvrtek 15. 6. zahájení od 18.00
sobota 17. 6. 10.00–18.30

Doprovodný program:

čtvrtek 15. 6.

18.00 – doors
18.30 – úvodní slovo organizátorů
19.00 – komentovaná prohlídka výstavy Davida Strauzze VIA, křest katalogu a prohlídka ateliéru Davida Strauzze
19.00–20.30 Ktva
20.30–22.00 Fatty M
21.30 – Letní kino na Pragovce Mžitky


sobota 17. 6.

10.00–15.00 - výtvarné dílny pro děti 
11.00 – komentovaná prohlídka aktuálními výstavami
13.00–16.00 – venkovní graffiti workshop Molotow Praha
15.00 – debata o otevírání uměleckých ateliérů veřejnosti – Moderovaná debata otevře téma zprostředkování umění skrze otevírání uměleckých ateliérů a představí hlavní projekty z celé ČR. Na debatě se představí Václav Kočí (Open Studios Brno,  Ostrava a Open Studios Art Hub), Štěpánka Ištvánková (Open Studios Olomouc), Martina Erbsová (Dny otevřených ateliérů Královehradeckého kraje), Pavel Tichoň (atelliéry pražské Pragovky), Monika Zárybnická a Petra Lexová (Dny otevřených ateliérů Jihomoravského kraje).
17.00–18.30 – komentovaná prohlídka po uměleckých ateliérech Pragovky
18.00 – koncert Arleta a DJ set Aglyasf  

Karíma Al-Mukhtarová (1989) studovala u Jiřího Kovandy na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem, v ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida na pražské UMPRUM a na intermédiích u Mileny Dopitové na AVU, kde promovala v roce 2018. Je vítězkou Essl Art Award CEE pro Českou republiku (2013). V roce 2019 absolvovala několikaměsíční stáž CEAAC ve francouzském Štrasburku. V minulém roce se zúčastnila prestižní rezidence v Art Omi v New Yorku. Jedním z hlavních témat její tvorby jsou otázky identity a proces socializace jedince.
Web: www.karimalovesyou.com

Adresa ateliéru: Budova Strojírny, Kolbenova 923/34A, Praha 9
Otevřeno: sobota 10.00–18.00, neděle 10.00–18.00

Natalia Akovantseva

Natalia Akovantseva se narodila v Rusku a vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér kresby Jitky Svobodové a poté klasickou malbu u Zdeňka Berana. Ve své tvorbě se věnuje především figurální malbě.

Ladislav Vlna

Ladislav Vlna (*1976) je především sochař. Jeho fascinace figurou se promítá do všech sfér jeho tvorby, od klasické sochy až po jeho unikátní  metalurgickou malbu. Právě metalurgická malba, jak autor svou vlastní techniku malby ohněm na ocelové desky nazývá, odděluje jeho tvorbu od běžné sochařské i malířské praxe. Vydobývání barev z nitra ocelové desky na její povrch plamenem, a následné formování jejich odstínů žíháním a rytím do výsledné figurální kompozice, se dá jen těžko nazvat obyčejnou malbou. Celý proces tvorby takového obrazu má blíže spíše k náročné sochařské práci, kde ruce tvůrce zpracovávají surový materiál tak dlouho, dokud ho fyzicky nepromění v něco nového – živého, dokud nejsou s jeho výslednou formou naprosto spokojeny. A právě figurální forma Vlnových soch i maleb se stává zároveň jejich obsahem. Figura je jejich téma, jejich palčivá otázka i odpověď.







Pavel Trnka je umělec, jehož tvorba je založena na kresbě a malbě. Od roku 2008 působí jako odborný asistent pro kresbu a malbu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Charakterizují ho velkoformátové uhlové kresby, jejichž prostřednictvím zobrazuje různé podoby krajiny. Inspiraci nachází v klasickém čínském krajinářství a filozofii. Od roku 2016 má svůj ateliér v Pragovce.





Oldřich Navrátil alias Aurel Tyrel se malbě věnuje více jak půlku života. Alma mater jeho tvorby je abstraktní malba, při které se nebojí experimentovat. V jeho dílech převládá olejomalba a v posledním období se pustil i do kombinovaných technik.
Jeho obrazy tvoří průchod do krajů nevědomosti, fantaskních světů, kde nejsou hranice. Dále je autorem originálních pohlednic Playingpostcards, kterých je v současnosti více jak 1000. Pohlednice jsou tvořeny převážně kolážemi.
 




Lawrence Wells (nar. 1965) je americký malíř trvale žijící v České republice. Studoval malbu na Indiana University, magisterský titul získal na University of Mississippi (1992). Wells patří k první vlně amerických expatů v devadesátých letech v Praze. Do USA se vrátil v roce 1993 a po osmi letech, které strávil v New Orleansu and v New Yorku, žije od roku 2001 zpět v Praze. Mezi lety 2007 a 2008 byl rezidentem v Meet Factory. K realizacím z poslední doby (2018) patří site-specific projekt Konec večírku, jehož kurátorem byl Jan Freiberg. Pracuje v ateliéru v Pragovce ve Vysočanech a vystavuje v Evropě a v USA.

Pavel Tichoň je mistrem improvizace. Tam, kde jiní potřebují koncentraci, klid a čas, aby s rozmyslem uchopili svou vizi za správný konec, on si pouze přičísne patku, promne dlaně, až to zapraská, zamrká a v rytmu zrychlené performance vysype na papír libreto. Vydáví množinu obrazů a slov, osvobozených jednotlivostí, které posléze rozpohybuje a začne mezi sebou dějově provazovat. Něco ustřihne, zkrátí, něco natáhne, rozhojní či vymaže, překryje, nebo zmačká a zahodí, jak je potřeba. Autor ponořen do nadreálné matérie, kterou vyvolal na svět, štrikuje významovou síť napříč výstavním prostorem, aniž by se obával šahat do různých vizuálních a významových oblastí a aniž by se obával mísit hrušky s jablky. Naopak. Hybridní genetika hruško-jablek je základní či dokonce zakládající rovinou tvorby tohoto vyznavače inter-médií. Proto je povaha jeho práce tak nepolapitelná a proto jsou jeho samostatné výstavy vždy velkým dobrodružstvím nejenom pro diváky, nýbrž i pro autora samotného. Je to vždy nově zahajovaná „odyssea“, která na rozbouřeném oceánu hledá, nachází a potvrzuje přítomnost vše obklopujícího nekonečného horizontu, který dýchá přísliby svobody, i když směr plavby zůstává nejistý. I proto lze Tichoňovu vizuální poetiku označit z hlediska existenčního i existenciálního za situační, nebo ještě lépe za akčně-performativně-situační.    
Text: Petr Vaňous

Martin Káňa

Absolvoval pražskou AVU v ateliéru kresby prof. Jitky Svobodové, vystavuje od poloviny devadesátých let. Již v začátcích studia na AVU přechází od klasických kresebných prostředků studia figur k velkoformátovým figurálním kompozicím, kde pracuje se sprejovou malbou a airbrushem, místo klasických podkladů maluje na ocel, laminát, vinyl (v těchto experimentech pokračuje do současnosti). Postupně se propracovává od obrazu k soše. V rané části tvorby ještě na AVU zpracovává náměty vycházející z popkulturních fenoménů, jako jsou sci-fi, komiks, asijské vizualní vlivy (Scoter, Atomo). Používá současné průmyslové materiály, jako např. karbonová vlákna (konkrétně v kinetické soše Transformer). Další část jeho tvorby je jasně konceptuální, v níž sochařským a malířským způsobem zpracovává společensky aktuální témata (Nebeská, Enola Rose, Neojurta, Vz. 38., Vz. 93.)

text: archiv autora