Otevřené ateliéry
Praha

Kolbenova 923 / 34 A
Praha 9–Vysočany
info@pragovka.com
Web: www.pragovka.com
Otevřeno: sobota i neděle

Karíma studovala na pražské UMPRUM (ateliér intermediální konfrontace J. Davida) a na AVU (intermedia u M. Dopitové) Je vítězkou Essl Art Award CEE pro Českou republiku (2013). V roce 2019 absolvovala několikaměsíční stáž CEAAC ve francouzském Štrasburku.

Jedním z hlavních témat její tvorby jsou procesy sebeuvědomování a otázky identity. Nezřídka kdy tematizuje vlastní životní zkušenost, která je ukotvená i v jejím irácko-slovenském původu. Karíma Al-Mukhtarová patří mezi ty výjimečné autory, kteří do značné míry ignorují dobové trendy i umělecké strategie. Naopak pracují s tradicí, znovu objevuje a vrací do hry původní řemeslné techniky a dává jim aktuální i osobní obsah. Pracuje například s výšivkou a keramikou. Zabývá se také restaurováním keramiky formou  japonského  umění kintsugi, které má svůj původ v 15. století.

Ateliér otevřen sobota i neděle, hala u Permanent beer garden. Sledujte značení v areálu.

Absolvent Ateliéru kresby Jitky Svobodové a Jiřího Petrboka na pražské AVU - Jakub Janovský, patří na české výtvarné scéně mezi výrazné malíře mladé generace. Hlavním vyjadřovacím prostředkem se u Jakuba stává kresba a její nejrůznější způsoby užití. Ke své tvorbě nevyužíva jen klasických formátů papíru a plátna, ale jeho tvorba je charakteristická mimo jiné v užití smaltu či například nástěnné kresby. Často pracuje s kontrasty ostré kresebné linie, přičemž barevně dílo podtrhává černobílým či dvojbarevným kontrastem.

Také tématicky jsou Jakubovy práce velmi signifikantní. Jeho smysl pro ironii, sarkasmus a černý humor, otevírají často velmi palčivá témata lidské existence - jako je například fašismus či jiné formy extremismu. Jeho práce však počítají i s určitou zkratkovitostí a znázorněním nevyřčeného. Obličeje lidí jsou často nespecifikovatelné, nebo zcela prázdné. Jakubova témata nás často berou zpět do dětských let, avšak za účasti děsivých konfrontací. Motivy dětství často propojuje s určitou formou násilí, strachu či až s rituálními obřady, které odkazují do temných stránek lidství a jeho podstaty a odkrývají naše dětské noční můry.

Pavel Tichoň je mistrem improvizace. Tam, kde jiní potřebují koncentraci, klid a čas, aby s rozmyslem uchopili svou vizi za správný konec, on si pouze přičísne patku, promne dlaně, až to zapraská, zamrká a v rytmu zrychlené performance vysype na papír libreto. Vydáví množinu obrazů a slov, osvobozených jednotlivostí, které posléze rozpohybuje a začne mezi sebou dějově provazovat. Něco ustřihne, zkrátí, něco natáhne, rozhojní či vymaže, překryje, nebo zmačká a zahodí, jak je potřeba. Autor ponořen do nadreálné matérie, kterou vyvolal na svět, štrikuje významovou síť napříč výstavním prostorem, aniž by se obával šahat do různých vizuálních a významových oblastí a aniž by se obával mísit hrušky s jablky. Naopak. Hybridní genetika hruško-jablek je základní či dokonce zakládající rovinou tvorby tohoto vyznavače inter-médií. Proto je povaha jeho práce tak nepolapitelná a proto jsou jeho samostatné výstavy vždy velkým dobrodružstvím nejenom pro diváky, nýbrž i pro autora samotného. Je to vždy nově zahajovaná „odyssea“, která na rozbouřeném oceánu hledá, nachází a potvrzuje přítomnost vše obklopujícího nekonečného horizontu, který dýchá přísliby svobody, i když směr plavby zůstává nejistý. I proto lze Tichoňovu vizuální poetiku označit z hlediska existenčního i existenciálního za situační, nebo ještě lépe za akčně-performativně-situační.    
Text: Petr Vaňous