Studio PRÁM


Adresa

Čerpadlová 536/4
Praha 9-Vysočany
Web: pramstudio.cz
Otevřeno: sobota 14:00 - 18:00
Studio PRÁM je spolek výtvarných umělců, který sídlí v unikátních industriálních prostorách v pražských Vysočanech, kde sdílí společné prostory, ateliéry a dílny. Členové spolku jsou aktivní v oblasti volného umění a designu. Jejich cílem je vytvořit kulturní podhoubí mimo centrum města, podpořit další mladé výtvarné umělce a vytvářet kulturní program směrem k veřejnosti. Součástí programu ve Studiu PRÁM jsou zejména pravidelné krátkodobé výstavy v prostorách galerie, kde mají příležitost vystavovat studenti i absolventi vysokých uměleckých škol napříč uměleckými žánry. Dlouhodobě také poskytují ateliér zahraničním umělcům v rámci zahraničního rezidenčního programu.


Umělci ve Studiu Prám

Jakub Roztočil
Magdaléna Roztočilová
Josefína Jonášová
Martin Herold
Barbas Nepheli
Pavlína Kvita
Roman Kvita



Jakub Roztočil

 Jakub Roztočil je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru Monumentální tvorby profesora Aleše Veselého. Jeho díla vznikají nanášením vrstvy barev na rotující plátna autorsky sestrojeným mechanismem. Kinetické soukolí v závislosti na hudebním rytmu generuje tzv. vizuální syntézu, tedy grafický zápis harmonizovaného vztahu různě prolínajících se vibrací. Imituje universální koncept stvoření, kde vše podléhá rytmickému řádu repetitivity, již intuitivně vnímá jako spojnici mezi hudbou, přírodou, a konečně – vesmírem.

Snaží se vytvořit podmínky pro vznik díla zrajícího v časoprostoru, jehož harmonizovanou strukturu narušuje svou fyzickou přítomností. Syntézou těchto dvou aspektů se dílem pokouší evokovat pocit pátrání po elementárních otázkách souvisejících se smyslem naší existence. Již v dobách studia ho zajímalo spíše zobrazování procesu než zobrazování názorů, slov, myšlenek a pocitů. Usiluje o povznesení se nad vlastní individualitu: cílem umělce je dle něj zaujmout universální postoj krystalicky čisté nonverbální formulace – prosté stop nezávazné hry citátů dějin umění, parafrází, ironií, dvojího kódování – a zobrazit, anebo alespoň vizuálně zkoumat jinou realitu vše utvářející nehmotné podstaty.


Magdaléna Roztočilová

 Se věnuje především sochařským pracím s přesahy do instalací. Zásadní je pro ni nejen tvar a hmota, ale i barva a materiál. Tematicky se ve své tvorbě zabývá především ztvárněním člověka a reprezentací jeho myšlenkových procesů ve formě fyzického těla. Opakujícím se motivem její tvorby jsou portréty; zejména stylizované autoportréty, které jsou vždy neopakovatelným momentem lišícím se od ostatních. Zastřešujícím tématem její tvorby se stalo hledání různých podob reality skrze hledání podoby vlastní.


Josefína Jonášová

 Pro tvorbu Josefíny Jonášové je typické prolínání přístupů, významů, zrcadlení závažnosti v nezávažnosti, míšení kategorií existence. Snová, odlehčená a přitom těžkotonážní vizualita je tak projekčním plátnem pro závažná společenská a existenciální témata, či naprosto naopak; závažná témata se rozplývají pod nánosem vrstev hlíny či barev a s lehkostí se vám nepozorovaně vrývají do podvědomí, aby se posléze v nečekaný moment vynořila a nedala vám bdít. Záleží na tom, jakou hru s vámi Josefína zrovna hraje. Tak či onak, nudit se rozhodně nebudete!


Roman Kvita

Pro Romana Kvitu je podstatná rozmanitost jeho aktivit, ať jde o průmyslový design, art design projekty nebo o práci na originálních kusových zakázkách. Design kola značky Suveren (2018) odpovídá estetickým i praktickým nárokům na současné kolo určené pro pohyb ve městě. Cílem projektu URNYY (2016) je pozvednout estetický standard schránek na zpopelněné lidské ostatky, přičemž akcentuje individuální přístup a možnost zákazníka kreativně ovlivnit jejich výslednou podobu. Kolekce skla Sphere (2014) je charakteristická sochařskou citlivostí zpracování a jedinečnou optickou strukturou.


Martin Herold

 Náměty maleb a instalací Martina Herolda vycházejí z pozorování předmětného světa i z apropriace mediálního obrazu. Prvky architektury či historického sochařství se v jeho aktuálních malbách střídají s motivy vědeckého výzkumu.


Nepheli Barbas

 Některé z jejích kousků jsou poskládány na způsob usazených hornin. Oko se pak musí zapojit do výkopových prací, aby dokázalo vnímat různé vrstvy. Tímto způsobem dochází k ambivalenci mezi celkovou vizí a pečlivou kontrolou terénu, mezi architektonickým plánováním a botanickým vývojem. Líbí se jí myšlenka, že pokud lze dílo postavit v režimu sedimentace, může tak být zkonstruována veškerá její práce. Jedno dílo může proniknout do druhého; může být přítomno jako sediment, fosilie nebo lehký odpad.

Její kresba vychází ze zájmu o architektonický výkres nebo plán. Rozdělení prostoru na následné vrstvy mi umožňuje vzdáleně reprezentovat významné prvky ekonomického a sociálního kontextu; ostnatý drát, ochranné ploty, elektrické ploty, reklamy, rozpady a ruiny. Na výkresu se ostnatý drát stane ozdobou stejně jako mozaika. Nechává se pohltit přehlceností těchto znamení, stejně tak, jak ony samy se protínají a odporují si navzájem. Tímto způsobem studuje vizuální aspekt městského prostředí, kterým by bylo dědictví identity čtvrti nebo města.


Pavlína Kvita

Absolvovala v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění. Jejím dlouhodobým zájmem je téma suburbanizace, jehož problematiku a strukturovanou chaotičnost implementuje do sochařsko-vizuálního projevu. Fascinace trvalými záznamy a nesmazatelnými stopami po lidské existenci pro ni vytváří úrodné tvůrčí pole, které člověk obdělává sám tím, co činí. Svou prací přímo nekritizuje stav věcí, ale snaží se zprostředkovat téma, které se v současné době zdá být jedním ze zásadních. Spatřuje důležitost v kráse okamžiku, jelikož pomíjivost věcí se děje z jednoho prostého důvodu. Dává životu smysl.